po24062019

Poslední aktualizace31.01.2019 (12:30)

Back Jste zde: Úvod Stavebnictví Pragis - stavební činnosti

Pragis - stavební činnosti

Svislé nosné konstrukce

svisle nosné konsturkce.pngJedním se služeb, kterou společnost Pragis, a.s. nabízí je stavby domů provádění průmyslových staveb, provádění bytových a občanských staveb, provádění dopravních a inženýrských staveb atd.

Je-li už vylitá základová deska stavby a je-li již izolována proti zemní vlhkosti a radonu, zajistíme takzvané svislé nosní konstrukce.. Svislé nosné konstrukce se dělí buď podle tvaru nebo své dizpozice. Dle tvaru rozlišujeme stěny, pilíře a sloupy a dle dispozice konstrukce obvodové (vnější) a vnitřní (vnitřní nosné stěny a příčky).

 

 

Stěny vymezují náš životní prostor uvnitř domu, mezi stěnami uvnitř žijeme a pohybujeme se, vnější stěny pak jsou i ochranou budovy před vnějšími vlivy (klima, hluk, živly). Do stěn také instalujeme výplně stavebních otvorů (okna a dveře).

Obecně platí, že plocha stěn (svislých nosných konstrukcí) je oproti stropům (vodorovným nosným konstrukcím) více jak dvojnásobná. Svislé nosné konstrukce tedy výrazně ovlivní cenu celé stavby, a to i v závislosti na rychlosti a náročnosti výstavby, nejen hmoty – množství použitého materiálu.

Svislé nosné konstrukce obecně přenášejí zatížení ze stropů a střech až do základů, a to postupně, patro po patru, pouze v závislosti na celkovém počtu poschodí konkrétní stavby.

U obvodových stěn jsou velmi důležité i jejich tepelně izolační vlastnosti, jelikož díky nim napomáhají chránit interiér před výkyvy teplot a pomáhají tak uvnitř udržovat ideální klima. Stejně tak jsou ale důležité i akumulační schopnosti použitého zdiva.

Vlastnosti materiálů pro svislé nosné konstrukce


Ilustrační foto (www.shutterstock.com)

Firma Pragis je schopna zajistit nejvhodnější druh pro vnější svislé nosné konstrukce v závislosti na  požadavcích zákazníka co nejvhodnější stavební systém (kompletní). A stavební systémy se liší podle použitých materiálů. Každý materiál se pak liší vlastnostmi, které jsou pro jeho vhodné konkrétní použití při výstavbě klíčové. Tyto vlastnosti se vyjadřují  hodnoty a ty se často liší i u jednotlivých výrobkových značek stejného materiálu.

Už při vypracovávání projektu se předem volí tloušťka zdiva, izolace a druh omítky, kterou zákazník přejee stejně tak jako materiál a způsob výstavby, čili jeho aplikace. V následujících odstavcích definované vlastnosti už jsou při přípravě projektu předmětem předběžných výpočtů založených na konkrétní volbě materiálu, ale i jeho značky.

Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla

Klíčová je schopnost materiálu, použitého pro svislé nosné konstrukce, bránit prostupu tepla. Hovoříme tedy o tepelném odporu a prostupu tepla a to v závislosti na tloušťce materiálu a součiniteli tepelné vodivosti. Obecně platí, že čím je materiál těžší a tedy má méně pórů (mezer, dutin, …), tím nižší má tepelný odpor. Stejně tak platí, že čím vyšší je vlhkost materiálu, tím je tepelný odpor opět nižší. Pojmy tepelný odpor a součinitel prostupu tepla jsou protipóly (protiklady) a platí, že čím je součinitel prostupu tepla nižší, tím hospodárněji dům vytápíme a tím větší bude naše úspora energií.

 Akumulace tepla

Akumulace tepla je schopností materiálu podržet v sobě při přerušeném vytápění teplo, či v parných dnech uvnitř naopak udržet chlad. Opět platí stejné pravidlo, jako pro tepelný odpor, že čím je materiál těžší, tím lepší je i jeho akumulace. Pokud má konstrukce dobré akumulační schopnosti, nejprve se teplo uloží do ní a potom až je vytápěna samotná místnost. Opakem jsou například nízkoenergetické dřevostavby (výborná izolace, velký tepelný odpor, nízká akumulace), kde vytápíme interiér téměř ihned.

 Tepelný most

Tepelný most je kterékoli místo v konstrukci, kde nám teplo uniká intenzivně a mnohem rychleji, než u použitého materiálu předpokládáme. Tepelné mosty jsou důsledky buď špatného návrhu a propočtů projektenta či častěji chybného provedení konstrukce (špatná technologická kázeň při výstavbě). A pojem tepelný most se zdaleka netýká jen obvodového zdiva, ale i stropů, izolovaných střešních konstrukcí a podobně.

 Propustnost vodních par

 Propustnost vodních par.png

Důležitým pojmem je pro propustnost vodních par velikost difúzního odporu. Je nutné, aby stavba byla schopna zbavit se vlhkosti, kterou vyvolává běžná domácí činnost (koupání, sprchování, vaření, praní, …) včetně pobytu obyvatel domu. Čím méně je materiál porézní a tedy je i těžší, tím vyšší má difúzní odpor. Pokud je pak difúzní odpor příliš vysoký, průměrná vlhkost v interiéru nám nepříjemně kolísá. Následkem toho v konstrukci i mohou kondenzovat vodní páry a pokud nemá tato vlhkost možnost se odpařit, snižuje se tepelný odpor konstrukce a rostou náklady na vytápění.

 Riziko zvýšené vlhkosti mokré výstavby

Stavby stavěné mokrou cestou musí vysychat. Mokrou cestou chápejme u nás typické zdění na maltu a principy ztraceného bednění, kdy se tvárnice spojují na pero a drážku a vyplňují betonem. Minimálně platí, že by taková stavba měla jednu zimu vymrznout, ovšem pokud nám do svislých nosných konstrukcí (obzvláště při použití některých takzvaně homogenních materiálů) před zastřešením zaprší, zvýší se zabudovaná vlhkost a takový dům pak bohužel vysychá i řadu let. Obzvláště je v tomto směru dobré dát si pozor, stavíme-li z pórobetonu či cihelných bloků.

 Zvuková neprůzvučnost

Ilustrační foto, cihelné tvárnice (www.shutterstock.com)Zvuková neprůzvučnost je schopností konstrukce vést, respektive nevést zvuk. Čím víc konstrukce stavby obsahuje dutin (pórů), tím víc se zvuk přenáší a schopnost materiálu zvuk izolovat je tedy menší. U některých materiálů se nakonec nevyhneme izolaci, která objekt odhlučí, případně alespoň vybrané místnosti, pokud uvažujeme o jejich speciálním využití (nahrávací studio, zkušebna, ale třeba i ložnice či dětský pokoj, kde spíme).

 

Materiál


zednická lopata.jpg

Volba materiálu pro stavbu domu byla už v historii (a stejně je tomu i dnes) daná společenskými poměry a aktuálně vžitými a praktikovanými dobovými názory na stavění (jak stavět). U nás nejprve vytlačil kámen dřevo, poté byl kámen vytlačen pálenými cihlami, ovšem to stále ještě pálené cihle nejprve konkurovala cihla nepálená a hlína, především pak na vsích – pro svou snadnou dostupnost. Dnes jsou zase klasické pálené cihly vytlačované moderními stavebními systémy a použijeme je často už jen okrajově či jako estetický (i izolační) doplněk v podobě lícového zdiva.

U použitých materiálů je především důležité vědět, které vůbec lze v jedné stěně kombinovat. Je nutné důsledně dodržovat manuály jednotlivých stavebních systémů, které používáme a respektovat psaná pravidla.

Klasická cihla (výrobky z pálené hlíny)

Pálené cihly se u nás poprvé objevily v 19. století, historii ale mají mnohem starší. Poslední dobou jsou sice stále patrnější jejich nevýhody – velká spotřeba malty při zdění mokrou cestou (jinak zdít pálenou cihlu ani nelze), velká spotřeba omítky a příliš nízký tepelný odpor, ale mnozí stavebníci na ni stále ještě nedají dopustit. A to dokonce i přes velkou pracnost oproti moderním stavebním systémům. Nejčastěji se však pálená cihla dnes používá pro vnitřní nosné svislé konstrukce (vnitřní nosné stěny a příčky). Její výhodou je zde velká neprůzvučnost a místnosti jsou tedy od sebe díky klasické pálené cihle velmi dobře zvukově izolovány.

Rovněž se pálené cihle nevyhneme při stavbě pilířů z cihel a  při rekonstrukcích památkově chráněných objektů a velmi oblíbené a moderní, byť oproti jiným typům fasád drahé, jsou dnes lícové cihly, které stavbu učiní skutečným originálem. Dříve se na fasádách z lícových cihel šetřilo a byly určené k použití pro výstavbu levných bytových jednotek a dnes jsou naopak módou a zbožím nadstandardním. Větší rozšíření než plná pálená cihla dnes ale vesměs mají vylehčené tvárnice a cihelné bloky.

Keramické tvárnice a bloky z pálené hlíny

Jejich velkou výhodou je možnost rychlého zdění (výstavby) suchou cestou, kdy se do sebe jednotlivé tvárnice či bloky zasouvají na pero a drážku a lepí speciální hmotou, nanášenou vždy na poslední položenou řadu ve dvou souběžných pruzích. Velký důraz je nutné klást na přesnost zdění (lepidlem nesrovnáme mnoha milimetrové rozdíly jako maltou). Nakonec uznáme výhody přesného zdění i při omítání zdiva, jelikož naše spotřeba materiálu bude minimální a můžeme sáhnout po moderních stavebních hmotách a jejich systémech.

 cihla.jpg

Keramické tvárnice a bloky mají výborné vlastnosti tepelně izolační i akumulační a i díky širokému sortimentu doplňkových výrobků je můžeme řadit mezi stavební systémy. Bohužel jsou ale tyto tvárnice křehké a pro manipulaci těžší. Přece jen tvoří základ tohoto materiálu pálená cihlářská hlína. Nevýhodou je rovněž velká nasákavost tvárnic a nutné je i vyztužit vnější omítky domů stavěných z cihelných bloků (jinak popraskají).


cihla a staveni.jpg

Jednotlivé nejrozšířenější značky keramických tvárnic a bloků z pálené hlíny se liší velikostí jednotlivých výrobků (ks) a procentem (podílem) vylehčení. Jednotlivé stavební systémy cihelných bloků se vyrábí včetně dílčích tvarovek, konstrukce stropů a včetně překladů. Vylehčováním cihelných bloků se jejich výrobci snaží dosáhnout dutinami ideálních tepelných vlastností zdiva, ale i úspory na materiálu a tedy nižší ceny. Nevýhodou však potom je nižší únosnost materiálu. Vylehčené cihelné bloky nakonec určitě nepoužijeme pro oslabené konstrukce.

Zeď z cihelných bloků má nižší schopnost akumulace tepla a přiměřený tepelný a difúzní odpor a zároveň schopnost v ideálním případě udržet v interiéru kvalitní a stálé mikroklima. Dobré tepelné vlastnosti zdiva z vylehčených tvárnic jsou však závislé i na provedení ložných spár, přesnosti zdění a vypracování zdiva v ukončeních a nárožích.Velké nároky si též klade zabudování oken a dveří (výplní), jelikož je nutné přerušit vzniklé tepelné mosty a pokud někde musíme použít tenkostěnné části, budeme mít problémy s vkládáním vnitřních rozvodů, naruší se i statika a dokonce i izolační schopnosti u zdiva obvodového.

Keramické cihelné bloky (tvárnice) se vyloženě nehodí pro výstavbu nízkoenergetických – pasivních domů.

Vybíráte pro svou stavbu zdivo?

 Materiál na bázi betonu

Mezi materiály na bázi betonu řadíme monolitický beton (pro stěny s potřebou velké únosnosti), železobeton (železobetonové panely), betonové tvárnice (skořepinové díly na bázi betonu), pórobeton (vylehčený beton), lehčený beton (tvárnice z keramzitu – pórovitých pálených keramických kuliček) a zdění na bázi ztraceného bednění (měkké pláště tvárnic, vylepšené tepelnou izolací, se vylévají betonem, který se stává nosnou hmotou, zpevňované jsou armováním).

Monolitický beton.jpg

Monolitický beton

Monolitický beton používáme pro stěny, od kterých požadujeme vysokou únosnost a maximální variabilitu dispozice. Z monolitického betonu lze tvořit konstrukce různých tvarů. Jeho další velkou výhodou je vhodnost pro vytváření nejrůznějších druhů stavebních otvorů. Komplikované jsou však opravy a rekonstrukce takových staveb, jejich dispozice je pevně daná. Navíc je velmi drahé bednění před vylitím konstrukce, izolační schopnosti vnějších stěn z monolitického betonu jsou minimální, vysoký je difúzní odpor a velmi nízká odolnost před hlukem (odpor akustický). Stejně tak jsou v budoucnu těžko měnitelné různé drážky a dutiny. Stavba z monolitického betonu je v zásadě velmi nákladná a tento materiál se používá jen v konkrétních speciálních případech, u rodinných domů jen okrajově.

Železobetonové panely

Vlastnostmi je na tom železobeton stejně jako beton monolitický. Běžně se s ním u nás setkáme v konstrukcích dříve (někdy však ještě i dnes) stavěných panelových domů. Rozdíl je pouze v tom, že dnes vyráběné panely mají mnohem lepší tepelně izolační vlastnosti, kdy se mezi dvě desky ze železobetonu vkládá izolační vrstva. Ve spárách jsou pak jednotlivé panely spojované svařením výztuže (ocelové), vylitím betonovou zálivkou a zatmelením spár. Ovšem ani se stavbami ze železobetonových panelů se u rodinných domů běžně nesetkáme, výjimky tvoří některé typizované stavby (kvůli rychlé a celkem snadné montáži a velké rychlosti výstavby). Nevýhodou je však obtížná manipulace s těžkými panely (potřebujeme jeřáb či alespoň hydraulickou ruku), drahá doprava, eliminace jakýchkoli oblouků a vůbec nepravoúhlých tvarů, velmi obtížné pozdější změny dispozice domu a nakonec i problémy s dodatečnými změnami povrchů.

Betonové tvárnice.png

Betonové tvárnice

Lepší než stavět svislé stavební konstrukce formou monolitického betonu či užitím železobetonových panelů je použít skořepinové díly vyrobené na bázi betonu, takzvané betonové tvárnice. Můžeme je vhodně kombinovat například s plnými cihlami spojovanými pomocí malty (mokrou cestou). Existují různé tvary těchto tvárnic až po různé tvárnice tenkostěnné, které se betonem prolévají a pokud je třeba, armují. Společně s vkládanou izolací jsou i vhodné pro sendvičové konstrukce. Omezeni jsme zde pouze dispozicí, jelikož jednotlivé prvky je nutné vhodně provázat a též jejich velikost je pevně daná.

Pracnost zdění je zde nižší, tepelný odpor závislý na tloušťce izolace, obecně je však vyšší a akumulace poměrně dobrá. Stěny z betonových tvárnic vyhovují i svou dobrou zvukovou izolací a mininimální nasákavostí, což ocení stavitelé především v lokalitách s rizikem větších vod (přívalových srážek, povodní). Ovšem vyšší difúzní odpor tohoto materiálu zrovna nezaručuje ideální mikroklima a neobejdeme se v takové stavbě bez rekuperační jednotky.

Vezmeme-li však v úvahu, že se betonové tvárnice hodí i pro nízkoenergetické pasivní domy (pokud tvárnice tepelně izolujeme vrstvou aplikovanou ze strany vnější) a prodávají se přesně broušené díly, ale i tvárnice probarvované, vůbec nejde o materiál, nad kterým by bylo třeba lámat hůl. Především pak, je-li naším cílem hlavně i vyšší únosnost vystavěné svislé nosné konstrukce (vnějšího zdiva).

Ilustrační foto, pórobeton (ČESKÉSTAVBY.cz)

Pórobetonové tvárnice

Pórobeton je lehký, snadno se řeže a snadno se v něm i frézují drážky pro dílčí instalace. Pórobeton vzniká tak, že jemnou betonovou směs výrobce vylehčí vzduchovými bublinkami. Většinou má podobu takzvaných bílých tvárnic, tvořících ucelené stavební systémy.

Stejně jako keramické tvárnice a bloky se pórobeton dobře omítá (dokonce při ještě menší spotřebě materiálu z řad moderní stavební chemie) a při zdění taktéž nepoužíváme maltu (kromě první řady, kterou na základovou desku pokládáme). Ovšem jednotlivé doplňkové výrobky jsou v užším sortimentu, jelikož lze jakýkoli potřebný díl (o různých rozměrech) snadno i ručně uříznout. Problém by ale u pórobetonu mohl nastat, kdy zdivo nebylo dostatečně ochráněné před vlhkostí.

Pórobetonové tvárnice.png

Vlastnosti tepelně izolační má výborné, ale dlouho vysychá a dosahuje nižší akumulace tepla. Navíc má už z výroby vyšší zabudovanou vlhkost a před použitím je nutné nechat materiál důkladně proschnout. Velmi rychle a snadno se však s pórobetonovými tvárnicemi staví, navíc i proto, že jsou velmi lehké a použijeme-li je v lokalitě bezpečné před proudící vodou, na vůči zemní vodě dobře izolovanou základovou desku a dáme-li si při uskladnění tvárnic i samotné výstavbě pozor na větší promáčení, určitě neprohloupíme.


Pórobetonové tvárnice 4D.jpg

Jednotlivé řady tvárnic i dílčí tvárnice v řadách k sobě lepíme speciálními lepidly (nulová spára = 1 až 3 mm). Povrchy vystavěného zdiva nakonec vždy omítáme pouze systémovými omítkami (moderní stavební chemie). Problém při použití pórobetonu nemáme ani s rozličnými tvary například dveřních otvorů (třeba oblouky). Velmi snadné je i vyřezávání drážek pro vedení sítí.

Společnost Pragis, a.s. musí výrazně dbát na dostatečnou technologickou kázeň při vyzdívání pórobetonem. Tepelný odpor tohoto materiálu je dobrý, špatné nemá pórobeton ani zvukově izolační vlastnosti, ovšem má nízkou akumulaci tepla, což může být v konkrétních podmínkách problém. I když je výstavba tímto materiálem rychlá a levná, je nutné, aby byl pracovník zaškolen. K nejvíce chybám (například zbytečným tepelným mostům) dochází při stavbě pórobetonem svépomocí. A že zde snadnost výstavby velmi láká.

Všechny tyto činnosti zajišťuje společnost Pragis, a.s. více na

www.pragis.cz